ZÁKON Č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří a o změně souvisejících zákonů (zákon o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří)

a) Kdy vzniká zaměstnancům nárok na příspěvek?

V roce 2025 byl přijat zákon č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří a o změně souvisejících zákonů (zákon o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří) („Zákon“), jež se dotýká zaměstnavatelů, kteří mají zaměstnance vykonávající rizikovou práci zařazenou dle zákona o ochraně veřejného zdraví do III. kategorie pro vybrané faktory pracovních podmínek a jež si požádají o „povinný příspěvek“ na produkt spoření na stáří. Pokud si zaměstnanec nebude chtít na penzi spořit, zaměstnavatel nemá povinnost mu povinný příspěvek platit.

Cílem Zákona je, aby si dotčení zaměstnanci na svých produktech spoření na stáří nashromáždili dodatečné peněžní prostředky, z nichž by mohli financovat své životní potřeby v letech před dosažením důchodového věku v podobě tzv. předdůchodu.

Vybranými faktory pracovních podmínek Zákon rozumí:

• • vibrace,
  • zátěž chladem,
  • zátěž teplem nebo
  • celkovou fyzickou zátěž, jde-li o zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami.

Jedná se o profese, ve kterých jsou často překračovány hygienické limity, musí se používat osobní ochranné pracovní prostředky a kde zaměstnanci často trpí nemocemi z povolání (např. kováři, svářeči, skladníci v mrazírnách, lakýrníci, pracovníci v hutnictví, lesnictví apod.) Vždy ovšem závisí na konkrétních podmínkách na pracovištích, což může vést k tomu, že stejný druh práce bude zařazen na různých pracovištích do různých kategorií. Odhadem by se měl Zákon týkat cca. 100 000 zaměstnanců.

Produkty spoření na stáří se rozumí pro účely tohoto Zákona:

• • penzijní připojištění se státním příspěvkem (před rokem 2013) nebo
  • doplňkové penzijní spoření (po roce 2013)

Naopak za produkt spoření na stáří není považován dlouhodobý investiční produkt (DIP), penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění a soukromé životní pojištění, jako je tomu pro účely daní z příjmů. Pokud by zaměstnavatel přispíval zaměstnancům spadajícím pod režim Zákona na tyto produkty, nebude tím splněna jeho povinnost „povinného příspěvku“ dle Zákona.

Zaměstnanec, který splňuje podmínky Zákona a má zájem o povinný příspěvek, o něj musí zaměstnavatele požádat, a to PÍSEMNĚ. Oznámení musí obsahovat obchodní firmu penzijní společnosti, u níž má zaměstnanec penzijní připojištění/doplňkové penzijní spoření a číslo účtu penzijní společnosti; příp. i další údaje nezbytné pro zaplacení příspěvku (např. číslo smlouvy na daný produkt; rodné číslo účastníka, které často slouží jako variabilní symbol)

b) Jaká je výše příspěvku? Jaké je rozhodné období?

Zaměstnavatel je povinen poskytnout danému zaměstnanci příspěvek ve výši 4 % z vyměřovacího základu (hrubé mzdy) za rozhodné období, pokud daný zaměstnanec odpracuje v daném měsíci alespoň 3 směny rizikové práce. Rozhodným obdobím je 1 měsíc. Výše příspěvku se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru. Směna je považována za směnu rizikové práce, pokud zaměstnanec vykonává rizikovou práci alespoň po převážnou část směny. Bude-li směna rizikové práce kratší/delší než 8 hodin, započítá se do počtu směn rizikové práce každá započatá hodina délky směny jako jedna osmina směny rizikové práce.

Praktické příklady:

1)  Zaměstnanec odpracuje směnu v délce 9 hodin, z nichž 7 hodin byla vykonávána riziková práce – tzn. celá směna se vyhodnotí jako směna rizikové práce, neboť riziková práce byla vykonávána po její převážnou část, a do celkového počtu směn rizikové práce se tato směna započítá jako 1,125 (tj. 9 osmin);

2) Zaměstnanec odpracuje směnu v délce 5,5 hodiny a po celou dobu koná rizikovou práci. Tato směna se do celkového počtu směn rizikové práce započítá jako 0,75 (tj. 6 osmin) směny rizikové práce (zohledňuje se totiž každá započatá hodina);

3) Pokud bude směna trvat 8 hodin, ale zaměstnanec bude vykonávat rizikovou práci jen po dobu 3 hodin, nezapočítá se tato směna do celkového počtu směn rizikové práce vůbec, protože se nejedná o směnu rizikové práce (tzn. riziková práce nebyla vykonávána po její převážnou část)

Zaměstnavatel odvede poprvé příspěvek v měsíci následujícím po měsíci, kdy zaměstnanec oznámí zaměstnavateli, že uplatňuje právo na příspěvek a odvést ho musí do konce prvního kalendářního měsíce následujícího po skončení rozhodného období (tj. např. oznámí-li zaměstnanec svému zaměstnavateli 10. ledna 2026, že uplatňuje nárok na příspěvek, je prvním rozhodným obdobím, kdy je zaměstnavatel povinen posuzovat odpracování stanoveného počtu směn rizikové práce únor 2026 a první příspěvek musí zaměstnavatel odvést do 31. 3. 2026) Splatnost povinného příspěvku není nutné vázat na splatnost mzdy.

c) Informační povinnost zaměstnavatele.

Zaměstnavatel má vůči zaměstnancům vykonávajícím rizikovou práci splňující podmínky Zákona tzv. informační povinnost. Zaměstnavatel je tedy povinen dotčené zaměstnance informovat o jejich právu na tento příspěvek a o způsobu jeho uplatnění. Informační povinnost musí zaměstnavatel splnit předtím, než zaměstnanec začne vykonávat rizikovou práci.

Informační povinnost musí zaměstnavatel splnit PÍSEMNĚ – může tak učinit i elektronicky, je ovšem nutné, aby informace byla zaměstnanci přístupná takovým způsobem, aby si ji mohl uložit a vytisknout.

U stávajících zaměstnanců, kteří již u zaměstnavatele rizikovou práci ke dni 1. 1. 2026 vykonávají, je nutné informační povinnost splnit nejpozději do 15. 1. 2026.

Nesplnění informační povinnosti, nebo její splnění v nesprávné formě nebo opožděně, je považováno dle § 8 Zákona za přestupek, za nějž může být uložena pokuta až do výše 200.000 Kč.

d) Další povinnosti zaměstnavatele.

Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci jednorázové potvrzení o prvním zaplacení povinného příspěvku, a to do konce kalendářního měsíce, v němž příspěvek poprvé zaplatil. Toto potvrzení je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vydat bezplatně i bez žádosti zaměstnance.

Pokud by zaměstnanec požádal o druhopis potvrzení o prvním zaplacení povinného příspěvku, je zaměstnavatel povinen mu jej vydat, ale může žádat náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v souvislosti s vydáním druhopisu vzniknou.

Zaměstnavatel musí vést následující záznamy o příspěvku a uchovávat je po dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají, konkrétně:

a) seznamy zaměstnanců, kteří vykonávají rizikovou práci a uplatnili právo na příspěvek s uvedením jména, příjmení a data narození;

b) údaje o datu uplatnění práva na příspěvek a o obchodní firmě penzijní společnosti, číslu účtu penzijní společnosti;

c) o počtu směn rizikové práce odpracované zaměstnancem v rozhodném období;

d) o výši zaplacených povinných příspěvků za jednotlivá rozhodná období a o datu platby.

Tyto údaje jsou zaměstnavatelé povinni předložit na základě výzvy územní správě sociálního zabezpečení ve stanovené lhůtě, jež nesmí být kratší než 8 dnů.

e) Co když již zaměstnavatel dotčeným zaměstnancům na produkty spoření na stáří přispívá?

Pokud zaměstnavatel „rizikovým“ zaměstnancům již příspěvek na penzijní připojištění/DPS v zákonem požadované výši poskytuje, ať již dobrovolně nebo na základě pracovní smlouvy, kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu – např. jako benefit, není potřeba jej měnit.

Pokud by ovšem zaměstnavatel platil příspěvek v nižší výši, je nutné ho zvýšit na Zákonem požadovanou úroveň.

Je-li příspěvek poskytován zaměstnancům ve formě benefitů, může jim být poskytován i za výhodnější podmínek, než stanoví Zákon. Tento postup sníží zaměstnavateli administrativní zátěž, neboť nebude muset každý měsíc kontrolovat, zda zaměstnanec skutečně splnil za daný měsíc všechny podmínky Zákona či nikoli.

Je samozřejmě možné, aby zaměstnavatel platil zaměstnancům vyšší příspěvky na produkty spoření na stáří nebo je platil i v situacích, kdy nejsou splněny podmínky Zákona.

f) Příspěvek z hlediska daní.

Pro zaměstnavatele je příspěvek daňově uznatelným nákladem, který si může odečíst od daňového základu.

Zaměstnanec z příspěvku neodvádí ani daň z příjmů, ani sociální a zdravotní pojištění, pokud celková roční částka těchto příspěvků nepřesáhne 50.000 Kč za rok.

g) Kontrolní orgány.

Dodržování povinností stanovených Zákonem budou kontrolovat orgány územní správy sociálního zabezpečení. Za porušení výše uvedených povinností mohou být uloženy pokuty, a to až do výše 2 mil. Kč dle závažnosti porušené povinnosti.

ZÁKON č. 267/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony („Novela školského zákona“)

Novela školského zákona, jež nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 2026, zavádí tzv. „duální praktické vyučování“. Jeho cílem je zvýšení kvality odborného vzdělání a lepší propojení teoretické výuky s praxí, kdy se žáci učí přímo v podnicích, kde získávají dovednosti nezbytné pro své budoucí uplatnění na trhu práce. Cílem je umožnit žákům získat praktické zkušenosti v reálném pracovním prostředí a zvýšit tak jejich zájem o odborné vzdělávání, kdy mohou být motivováni např. stipendii, příspěvky na dopravu, stravováním či ubytováním.

Praktické zkušenosti získané během duálního vzdělávání určitě zvýší atraktivitu absolventů nejen pro zaměstnavatele, u něhož získali odbornou praxi, ale i obecně na trhu práce.

a) Podmínky pro poskytování duálního praktického vyučování.

Zaměstnavatelé budou moci na svých pracovištích poskytovat praktické vyučování, pokud:

(a) mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání, a

(b) získají tzv. způsobilost k poskytování duálního praktického vyučování ověřenou organizací zaměstnavatelů s celostátní působností.

Splní-li zaměstnavatelé výše uvedené podmínky, budou považováni za tzv. duálního poskytovatele. Způsobilost duálního poskytovatele se bude prokazovat tzv. certifikátem vydaným organizací duálních poskytovatelů („Certifikát“)

Aby zaměstnavatelé získali Certifikát, budou muset prokázat, že:

• • mají technické a materiální vybavení pro činnosti související s daným oborem vzdělání odpovídající současné úrovni technologií;
  • mají pro poskytování duálního praktického vyučování odborně vyškolenou osobu nebo osobu, která získala profesní kvalifikaci instruktora podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání nebo získala odbornou kvalifikaci učitele praktického vyučování nebo odborného výcviku;
  • jsou schopni poskytovat duální praktické vyučování alespoň v části rozsahu praktického vyučování daného rámcového vzdělávacího programu a podle standardu kvality duálního praktického vyučování pro daný obor vzdělání;
  • na jejich majetek nebyl v posledních 3 letech prohlášen konkurs, nebylo proti nim zahájeno insolvenční řízení, nejsou v likvidaci, nedošlo k zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku nebo ke zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nebo ke zrušení konkurzu z důvodu, že jejich majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu, nemají v evidenci daní nedoplatky, nemají nedoplatky na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Splnění výše uvedených podmínek bude posuzovat alespoň tříčlenná komise ustavená organizací duálních poskytovatelů. Certifikát bude platit 6 let. Seznam platných certifikátů poskytovatele bude zveřejňovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

b) Smluvní zakotvení.

1. 1. Získá-li zaměstnavatel certifikát, uzavře se školou nebo školským zařízením smlouvu o obsahu a rozsahu duálního praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání. Smlouvu bude nutné uzavřít alespoň na dobu jednoho školního roku a musí obsahovat náležitosti uvedené v § 65d odst. 1 školského zákona a v § 11a prováděcí vyhlášky[1].
   2. Je rovněž možné uzavřít se zákonným zástupcem žáka/zletilým žákem zařazeným do duálního praktického vyučování smlouvu o poskytování duálního praktického vyučování, která by upravila práva a povinnosti zaměstnavatele, jakožto duálního poskytovatele, a žáka, po dobu poskytování duálního praktického vyučování.

Uzavření této smlouvy se zákonným zástupcem žáka/se zletilým žákem není podmínkou pro poskytování duálního praktického vyučování. Předmětem smlouvy může být např. sjednání poskytování určitého motivačního příspěvku žákovi, jeho výše a podmínky pro jeho poskytování, dále také např. závazek žáka uzavřít se zaměstnavatelem po dosažení středního vzdělání pracovní smlouvu, a to až na dobu 3 let.

Duální praktické vyučování se musí uskutečňovat u zaměstnavatele pod vedením a dohledem osob, které získaly profesní kvalifikaci instruktora podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání nebo odbornou kvalifikaci učitele praktického vyučování nebo odborného výcviku. Jedna taková osoba může vést nejvýše 6 žáků. Tyto osoby musí písemně zaznamenávat údaje o průběhu duálního praktického vyučování a o práci žáků v něm. Tyto údaje pak předávají škole jako podklad pro hodnocení žáků. Zástupce duálního poskytovatele se může jako přísedící s poradním hlasem účastnit praktické části závěrečné zkoušky a profilové části maturitní zkoušky žáka, který se u tohoto duálního poskytovatele účastnil duálního praktického vyučování.

ZMĚNY V PODPOŘE V NEZAMĚSTNANOSTI

Dne 1. ledna 2026 nabývá účinnosti novela zákona o zaměstnanosti č. 120/2025 Sb., jež mění parametry podpory v nezaměstnanosti.

Dochází ke zvýšení podpory v nezaměstnanosti v prvních měsících evidence na úřadu práce se zohledněním věku uchazeče o zaměstnání. Rozhodující je věk uchazeče o zaměstnání dosažený v den podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

Např. u uchazečů o zaměstnání do 52 let se podpora v prvních dvou měsících podpůrčí doby zvyšuje na 80 % předchozího výdělku (dosud 65 %). Ve 3. a 4. měsíci zůstává na úrovni 50 % a ve zbývající části podpůrčí doby se snižuje na 40 % (z dosavadních 45 %).

U uchazečů nad 52 let se podpora v prvních třech měsících podpůrčí doby zvyšuje na 80 % předchozího výdělku (dosud 65 %). Ve 4. – 6. měsíci zůstává na 50 % a ve zbývající části se snižuje na 40 % (z dosavadních 45 %).

Dále dochází také ke zvýšení podpory při rekvalifikaci z 60 % průměrné mzdy v národním hospodářství na 80 %.

Z hlediska pracovního práva dochází k významné změně, neboť již nebude redukována výše podpory v nezaměstnanosti v případě, kdy uchazeč o zaměstnání dobrovolně odešel ze svého stávajícího zaměstnání. Výše podpory v nezaměstnanosti bude tedy stejná podle věkové skupiny, a to bez ohledu na důvod ukončení dosavadního pracovního poměru.

NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 322/2025 Sb., O POVINNOSTECH ZAMĚSTNAVATELE PŘI PRACOVNÍCH ÚRAZECH

Toto nařízení vlády nahrazuje dosavadní nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Cílem nové právní úpravy je snížit administrativní zátěž při pracovních úrazech nejen pro zaměstnavatele, ale i pro orgány inspekce práce a další zúčastněné subjekty.

Nařízení upravuje způsob a náležitosti evidence úrazů, ohlášení pracovního úrazu a zaslání záznamu o pracovním úrazu. Dále upravuje členění pracovních úrazů a stanoví okruh orgánů a osob, kterým se pracovní úraz ohlašuje a kterým se zasílá záznam o pracovním úrazu.

Většinu úkonů budou moci zaměstnavatelé provádět dálkovým přístupem prostřednictvím portálu Státního úřadu inspekce práce.

ZAJÍMAVÉ SOUDNÍ ROZHODNUTÍ

Dne 30. 9. 2025 vynesl Nejvyšší soud České republiky Usnesení č.j. 21 Cdo 1325/2025, ve kterém se zabýval otázkou hmotného práva, zda má zaměstnavatel povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci i vůči osobě samostatně výdělečně činné, která vykonává s jeho vědomím a v jeho prostorách činnost na základě dohody uzavřené s osobou odlišnou od zaměstnavatele.

Nejvyšší soud ve výše citovaném usnesení posuzoval situaci, kdy zaměstnavatel uzavřel s jinou společností smlouvu na úklidové práce, která následně pověřila mytím oken osobu samostatně výdělečnou činnou. Tato osoba samostatně výdělečně činná (subdodavatel) se na pracovišti zaměstnavatele pohybovala s jeho vědomím a utrpěla úraz elektrickým proudem.

Nejvyšší soud odkázal zejména na ustanovení § 101 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („zákoník práce“), které zakotvuje povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci všech fyzických osob, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích.

Nejvyšší soud zdůraznil, že povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci zaměstnavatelem je cílena jak na vlastní zaměstnance, tak na zaměstnance jiného zaměstnavatele, kteří plní úkoly na pracovišti zaměstnavatele, i na všechny další fyzické osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích.

Nejvyšší soud také zdůraznil, že povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci se neomezuje jen na místa, kde zaměstnanci vykonávají práci (prostory určené pro práci), ale vztahuje se na veškerá místa a prostory pod kontrolou zaměstnavatele, jež související s výkonem jejich práce a v nichž jsou vystaveni rizikům možného ohrožení jejich života a zdraví.

Nejvyšší soud tedy uzavřel, že za pracoviště zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 101 odst. 5 zákoníku práce je třeba považovat veškeré prostory, v nichž zaměstnavatel vykonává činnost prostřednictvím svých zaměstnanců (včetně míst a prostor s touto činností souvisejících), nad nimiž má zaměstnavatel kontrolu a v nichž jsou fyzické osoby odlišné od jeho zaměstnanců, které se v nich s jeho vědomím zdržují, vystaveni rizikům možného ohrožení života a zdraví.

Závěr:

Zaměstnavatelé mají povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci vůči fyzickým osobám, za které jsou podle ustanovení § 101 odst. 5 zákoníku práce považovány jakékoli fyzické osoby odlišné od jejich zaměstnanců, které se s jejich vědomím zdržují na jejich pracovišti, bez ohledu na účel, za kterým se tam nacházejí, a bez ohledu na to, zda je mezi nimi a zaměstnavatelem smluvní nebo jiný právní vztah. Takovou fyzickou osobou může být i osoba samostatně výdělečně činná, která na základě dohody uzavřené se subdodavatelem smluvního dodavatele zaměstnavatele provádí v jeho prostorách úklidové práce. Okolnost, že tato osoba uvedenou činnost vykonává samostatně, vlastním jménem a na vlastní účet a odpovědnost, na jejím postavení z hlediska ustanovení § 101 odst. 5 zákoníku práce nic nemění.

Eva Hubičková, advokátka, Solkind, advokátní kancelář

[1] Vyhláška č. 306/2025 Sb., kterou se mění některé vyhlášky v oblasti školství.